Dnešní článek bude spíš vážnější.
Potřebuju se asi jaksi vyzpovídat vypsat.
I když vám neřeknu úplně všechno,tak si tím poměrně ulevím-ok,dělám to tak trochu kvůli sobě :P
Někdy na začátku srpna se v mém životě stal velký obrat-jeden dooost důležitý člověk(ano je to má rodina) na mě byl strašně ... jak to říct...prostě se nechoval tak,jak by se správný... chovat měl.
Včera jsem za ním na jeho prosbu přišla s tím,že se mi asi omluví.
Nakonec to dopadlo tak,že čekal omluvu zřejmě ode mne-měsíc jsem se s ním neviděla- a ubrečená jsem tedy přišla domů.
Hlavně kvůli mé mamince♥ jsem se z toho nesložila.
Utěšovala mne a souhlasila jaký je to sobec atd.
Vypadala tak hrozně bojovně a ještě ten večer mu zavolala.
Což to mimochodem nějak nespravilo,ale každopádně jsem strašně ráda,protože ta chvíle mne probudila a utišila ve mně veškeré ty "pubertální kecy o máti".
Tenhle menší incident mi také dost zvýšil sebevědomí,takže ten rozhovor s ním zas tak pro nic za nic nebyl.
Doufám,že příště už nějaký veselý článek:)
Mějte se krásně.
Žádné komentáře:
Okomentovat